V pátek 28. října jsme vyrazili autobusem směr Příchovice. S příjezdem do Jizerských hor nás vítaly červánky a zbytky sněhu. A cestou od zastávky pěšky nás provázel krásný západ slunce. Když jsme dorazili na faru (též zvanou Interdiecézní centrum života mládeže Křižovatka), uvítala nás večeře a milé osazenstvo, se kterým jsme měli strávit následující víkend - kněz Jirka a stálý tým Centra, 2 rodiny a nám podobná skupina mládežníků ze Semil. Brzy jsme se skrze představování a hry seznámili a večer zakončili křížovou cestou v kostele.

Sobota - „Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus.” (Lk 19, 14)

Den jsme zahájili společnou mší svatou, s uvedením slova na den (viz výše). Všichni naši kluci se odvážně chopili role ministrantů. Pak jsme po snídani pomohli s úklidem fary a v rámci tzv. témátka dostali odpovědi na dotazy ke svátosti smíření, odpustkům a všem možném a po zbytku dne jsme měli možnost k této uzdravující svátosti přistoupit, čehož jsme hojně využili. Do oběda naši devítičlennou skupinu obohatili ještě dva poutníci a byli jsme kompletní. Odpoledne jsme vyrazili na procházku na Bílou skálu. Tam bychom ještě nedávno potkali krásný kříž (vztyčený v jubilejním roce 2000). Ten ale teď kvůli jeho stáří týmáci sundali, aby byl vyroben nový, který bude vztyčen letos v rámci křížové cesty na Velký pátek. Cestou dolů (kdy jsme dokonce chvílemi šli sněhem) jsme si zahráli na ponorky. Po návratu někteří nacvičovali hudbu k nedělní mši (a někteří tím dokonce zradili svou ministrantskou úlohu) a pak se již usedlo k večeři. Večer jsme si zahráli různé hry po týmech - prolézali jsme smyčkou, předávali si bonbon kolíčky v puse a sháněli co nejvíce předmětů na dané písmeno se snahou (ne vždy úspěšnou :) nezbořit faru. Nabitý den jsme uzavřeli sdílením momentů vděčnosti, modlitbou a desátkem bolestného růžence.

Neděle - „Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil.” (Lk 15, 20)

Do neděle Laetare (=radostná) jsme se probudili ochuzeni o hodinu spánku kvůli časové změně. To nás ale nezastavilo a po ranním Slovu na den a výtečné snídani jsme se chopili ještě přede mší úklidu fary. Mše sv. byla opravdu radostná, se skrutinii několika katechumenů a evangeliem o uzdravení slepého. Po ní jsme se po dobrém obědě rozloučili a během poledního klidu postupně všichni a nakonec i my opustili faru. Cestou na autobus jsme se ještě obšťastnili setkáním s ježkem a také výhledem (bohužel nikoliv výletem) na Ještěd. A aby to bylo vyvážené, tak jsme po první cestě úplně vzadu v autobuse jeli ku Praze úplně vepředu.

Závěrem se dá říci, že mise (seznámit účastníky s Příchovickým centrem) byla splněna vrchovatě, neb ještě v průběhu výpravy začaly být některými snovány plány o tom, jak a kdy se tam sami vydají. Děkujeme moc Jirkovi a všem čtyřem týmákům za vřelé přijetí a krásný víkend a těšíme se zase na viděnou!

Za Sāga výpravu

Irena Sára Priškinová VIII.B

P.S. čtvrtá “tradiční” SĀGA víkendovka bude 20. - 22. června!