„No to bude dneska sranda“, pomyslela jsem si, když jsem ráno otevřela oči. „Den s fyzikou, ach jo…“ Má představa byla taková, že celý den budu hledat věci, které souvisí s fyzikou, a nakonec vymyslím nějaké blbosti a budu doufat, že mi to ve škole uznají. Už po pár minutách jsem ale poznala, že to nebude tak těžké. „Helemese, klika“ , řekla jsem, když jsem otvírala dveře abych všem popřála dobré ráno. „Super, kolo na hřídeli!“ A než jsem došla do koupelny, zjistila jsem, že abych se mohla pohybovat, musím nohama působit na podlahu, podlaha pak působí na mě a uplatňuje se tu třecí síla. Když jsem tento objev sdělila tátovi, řekl, že bych si měla jít raději lehnout a nechodit na první hodinu.

Ráno v 7 hod. zazvoní budík. Jeho zvuk se šíří vzduchem rychlostí 340 m/s. Když se probudím, naštvu se a udeřím na budík pěstí. Moje síla má deformační účinky.

Vstanu, připravím se do školy a potom se nerovnoměrným, křivočarým pohybem vydávám na zastávku tramvaje. V jedoucí tramvaji jsem v rovnoměrném, přímočarém pohybu vzhledem k silnici. Jakmile ale tramvaj zastaví (nebo jakmile se rozjíždí), podle zákonu setrvačnosti – těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném, přímočarém pohybu, pokud na něj jiné těleso nepůsobí silou – to se mnou trhne a někdy málem upadnu. Někdy přestoupím na metro, a když hodně spěchám, tak na eskalátoru běžím. Tím se sečte rychlost mého běhu s rychlostí pohybu eskalátoru a výsledná rychlost je proto větší. Potom, co dorazím ke škole, musím na vstupní dveře zapůsobit velkou silou, protože mají velkou hmotnost.

V pondělí máme první hodinu tělocvik. V tělocvičně jsou například kruhy, které se dají zvednout nebo spustit díky pevné kladce. Při cvičení na kruzích je důležité mít správně umístěné těžiště, jinak by člověk nemohl udělat třeba svis střemhlav. U překážkové dráhy závisí zase na rychlosti.

Na obědě přemýšlím, jaké by to bylo nebýt gravitace. Vše by se vznášelo, čaj by se nedal jen tak pít a my bychom se museli neustále něčeho držet.

Během návratu ze školy pozoruji, že napadlo trochu sněhu a utvořilo se náledí. Proto musím dbát opatrnosti na přechodu, neboť auta mají na ledu nízké tření a při brždění setrvávají v pohybu…

Když dorazím před náš byt, oklepu si na rohožce boty od sněhu. To udělám tak, že zadupu. Tím se, opět podle zákona setrvačnosti, oddělí sníh od mých podrážek, protože setrvává v pohybu, zatímco moje boty se zastaví o zem. Doma umyju nádobí. Když pustím vodu příliš silně (například na talíř), síla talíře působí podle zákonu akce a reakce stejnou silou opačného směru na proud vody. To způsobí, že se voda rozstříkne do všech stran.

Rozhodla jsem se, že nechám své králíčky proběhnout po bytě. Mají třípatrovou klec. Přistavila jsem ke dvířkám do prvního patra nakloněnou rovinu s malými schůdky pro lepší tření králíka proti dřevu. Přesto se ale jeden z mých méně chytrých králíků skutálel dolů velmi rychlým, otáčivým, nikoli však rovnoměrným pohybem. Nutno podotknout, že tíhová síla na něj působící byla velká, protože velmi rád a často žere.

Při usínání si uvědomuji, že celý můj život byl a bude protkaný fyzikou.

Z prací studentů vybrala a sestavila J. Cvachová