Na výstavě jednoho ze současných významných umělců Jaroslava Róny je k vidění posledních dvacet let jeho tvorby. Je to český sochař, malíř, ilustrátor a také spoluzakladatel výtvarné skupiny “Tvrdohlaví“.

Jeho díla bývají založena na skutečných věcech,ale přechází do fantazie. Sochy jsou většinou z bronzu a obrazy malované olejem na plátno.

Na vlastní oči se o tom přesvědčila také naše třída 2.A, která se do Domu U Kamenného zvonu vypravila 5. prosince. Abychom nezabloudili a aby nás na výstavu vůbec pustili, doprovod nám dělal třídní profesor Petr Tomášek a profesorka výtvarné výchovy Martina Peterková.

Po společném fotografování a krátkém výkladu o výstavě jsme vyšli po točitých schodech do 1. patra, kde byla 1.polovina výstavy.

V obou patrech bylo mnoho menších soch, ale i modely velkých soch jako je např. pomník Franze Kafky v Praze nebo Červená žirafa. Tyto sochy byly doprovázeny kresbami pojmenované jako “kresby z cest“ a až depresivními obrazy mimo jiné válečného charakteru. Například na obraze pojmenovaném “Dvě děti na procházce“, stáli děti v pláštěnkách a plynových maskách. Ze soch mě upoutal třeba “Africký plavec“, který připomínal spíš rozpláclého mimozemšťana.

Na konci výstavy jsme objevili ještě malý bonus. Film, který rychle, ale výstižně pojednává o tom, jak pan Róna , spolu s dalšími kolegy a dělníky, vytvářel pomník Markraběte Jošta stojícího v Brně. Seděli jsme uprostřed tmavé místnosti, někteří z nás opřeni o stěnu a na všechny stěny se promítal krátký dokument o vzniku sochy jezdce na obřím koni.

Výstava se většině moc líbila,ale někdy nám připadalo,že její depresivita a abstrakce zachází příliš daleko. Avšak každý má na ni trochu jiný názor.

Trvá od 23.6. a je prodloužena až do 31.12.

Na výstavě se sice smělo fotit,ale myslím si, že to nebude to jediné, proč nám zůstane zážitek na celý život.

Luisa Marie Marešová a Dorota Veverková, 2.A