Nervózní stromy aneb III.B v Rudolfinu

Přesně ve středu před podzimními prázdninami všemi známá III. B vystoupila z vchodových dveří našeho gymnázia a společně s paní profesorkou Peterkovou a třídní profesorkou Hajičovou se vydala k Rudolfinu, kde měla navštívit úchvatnou výstavu Nervous Trees.

Kvůli nesrovnalostem v rozvrhu galerie jsme museli naši prvotní prohlídku s průvocem trochu zkrátit, ale stihli jsme si projít hned tři místnosti s mnoha instalacemi - já sama jsem je viděla již předtím, mimo program školy, ale tato díla prostě neomrzí. Bezpochyby zaujme první polystyrenová “hora špinavého sněhu”, do které naráží původní lustr, stále připojený k elektřině - občas zasvítí, jako by ještě trochu fungoval. Následuje rozlehlá Postnaturalia, která se sice objevila i v jiných výstavách Krištofa Kintery, avšak do Nervous Trees přesně zapadá. Skládá se z vyhozených elektronik, rozebraných počítačů, kabelů a rozbité technologie, připomíná snad apokalyptické město, jenže to, co ve vás vyvolává je zcela subjektivní. Někdy malé reprobedny vydají zvláštní směsici zvuků a skřípotů, avšak jen když se pozorně zaposloucháte a soustředíte se.

S průvodkyní a s jejím výkladem jsme stihli už jen jednu místnost, a to takový Kinterův ateliér, kam na lešení vynesl stoly a nástěnky se svými nápady, procesy a postupy, možná abychom se více přiblížili jemu jako autorovi. Hned vedle tohoto lešení se tyčila obrovská socha z natavených míčů a balónů, nesoucí název “Demon of Growth”. Co kdyby se najednou začala zvětšovat a růst? Na mě působila sice úžasně, ale zároveň mi připadala nesmírně děsivá.

Potom jsme se museli odebrat ke spodním prostorám Rudolfina, kde na nás čekal tvořivý workshop na téma Hra. Měli jsme k dispozici mnoho různorodých materiálů a dvě čtvrtky velikosti A2. Jakmile jsme se rozdělili na skupiny, mohli jsme začít tvořit - někdo kreslil, lepil, vázal nebo montoval elektroniku, trhal a ničil a tvořil nová díla - myslím, že mluvím za celou třídu, když říkám, že jsme si to užili. Jakmile uběhl dvacetiminutový limit, proběhla prezentace našich děl, která byla mimochodem všechna krásná, a pak už jen samostatná prohlídka zbytku výstavy.

Následovaly obrazy, sochy, instalace a mnoho dalšího, jako například třesoucí se stromy, hora praček či polystyrenová místnost, vše v absolutním kontrastu s klasickým Rudolfinem. Chaos a nepořádek, který silně a stále podněcoval k akcím, vůči němu zajisté přitáhl pozornost i nejznuděnějších z nás, takže si tam všichni našli něco, s čím se dokázali ztotožnit.

Ráda bych vám vyprávěla o dalších věcech, které jsem spatřila, ale nejlepší bude, když tam zajdete sami a uvidíte na vlastní oči.

Magdalena Kokešová, III.B

Tak pro změnu Kintera

… zábava, poučení, polystyren ve vlasech, velký zážitek...

Ano, i prima B se už zašla podívat na výstavu Nervous Trees.

Průvodkyně byla milá a ochotná odpovídat na naše všetečné otázky. Vybízela nás k vymýšlení příběhů ke každému objektu výstavy. Když jsme popustili uzdu své fantasii, vymysleli jsme jich ke každému opravdu mnoho. Ještě zajímavější však bylo, když nám vysvětlovala, co chtěl díly autor doopravdy vyjádřit.

Když jsme si poté měli ve skupinách vytvořit krajinu z podobných materiálů jako Kintera, většina výtvorů skončila zobrazením apokalypsy...

To na nás asi zapůsobil postapokalyptický model města „Postnaturalia.“

Kintery je už možná trochu moc, ale stojí to za to.

Určitě se jděte podívat! :-)

Kateřina Bolomská, 1.B