Projekt Jan Palach zahrnoval celkem čtyři témata.

Za prvé jsme měli přečíst knihu Slunce v úplňku Lenky Procházkové, což je románově zpracovaný příběh o Janu Palachovi. Když se řekne Jan Palach, všichni si asi vybavíme sebeupálení v lednu roku 1969. Ale tato kniha nám ukázala jeho obyčejný život před tímto činem. Dozvěděli jsme se, že chodil na Filozofickou fakultu, kde absolvoval několik stávek. Jeho rodným městem byly Všetaty, kde žila jeho matka a dříve i jeho bratr Jiří. Také již víme, že jeho čin byl dost promyšlený. Dokazují to třeba dopisy, které napsal. Stálo v nich, že pokud vláda nedodrží ultimáta, tak se zapálí další lidé. Škoda, že to nevyšlo. Také z dodatku víme, že jeho čin několik, pro Jana neznámých lidí, zopakovalo. Tyto sebevraždy se komunisté pokusili před veřejností utajit.

Poté jsme dostali za úkol připravit se na dvě slohové práce. První byla úvaha. Tam jsme měli na výběr z několika témat. Jedním z nich bylo právě zamyšlení se nad tím, zda měla Palachova smrt nějaký význam. Plán byl takový, že úvahu napíšeme doma a budeme ji psát znovu a znovu, dokud nebude dostatečně dobrá. Někteří z nás ji píší ještě dnes. Druhou slohovou prací byl výklad. Dostali jsme deset témat z novodobých dějin, které jsme již dříve probírali v literatuře. Měli jsme se na ně doma dostatečně připravit, abychom pak zvládli ve škole napsat o jakémkoli z těchto témat. To byla ta těžší část našeho slohu.

Jeden den se celá třída vydala s panem profesorem Dobrovolným po stopách Jana Palacha. Udělali jsme si takovou malou procházku po různých místech, které jsou nějak spojovány s Palachem. Začali jsme u Filozofické fakulty UK, kde je vystavěna Palachova posmrtná maska. Poté jsme pokračovali na Václavské náměstí, na místo, kde se Jan upálil. Leží tam památník ve tvaru kříže. Autoři památníku jsou Barbora Veselá, Jiří Veselý a Čestmír Houska. Cestou jsme se zastavili i v Legerově ulici před budovou bývalého Borůvkova sanatoria, kde mají dnes Jan Palach a Josef Toufar svůj památník od Otakara Duška.

Také jsme byli v Ústavu pro studium totalitních režimů na přednášce Jaroslava Pinkase. Dívali jsme se na filmy Ivana Baladi a Stanislava Miloty z roku 1969 a poté porovnávali například jejich zpracování, pohledy kamer,‘ atmosféru’ v davu a tak dále. Dívali jsme se také na část filmu Hořící keř od Agnieszky Holland.

A nakonec jsme naši práci z českého jazyka propojili i s výtvarnou výchovou. S paní profesorkou Peterkovou jsme vytvářeli cokoliv na téma „lidské tělo“. Měli jsme se inspirovat Janem Palachem, a tak se v mnoha pracích objevil oheň anebo‘ posmrtné’ masky. Používat jsme mohli různé techniky. Například spreje, barevné papíry, ale třeba i obvazy, sádru a tak dále.

Tento projekt byl velmi přínosný, a bylo hezké propojit více předmětů a zabývat se tímto důležitým tématem déle než jednu hodinu.

Odkaz na webu České televize k výročí upálení Jana Palacha: http://www.ceskatelevize.cz/porady/archiv/palach/

Tina Šafránková a Rozálie Klimešová