Minulé úterý se výtvarná část naší 5.B vydala na výstavu Nervous Trees Krištofa Kintery. Přišli jsme o trochu dřív než naše průvodkyně, a tak jsme měli možnost si většinu výstavy projít nejdřív sami a později znovu s ní. Výstava nás velmi zaujala, umělec totiž dokáže neobyčejně pracovat s prostorem. Například hned v první místnosti, bývalé Masarykově pracovně, leží starý špinavý sníh a vedle něj ,,shozený” původní lustr, který občas zabliká. V některých z nás tím autor navozoval pocity srovnávající čas za Masaryka a dnes.

Hned další místnost byla pokryta změtí motherboardů, portů, drátů a dalších elektronických součástek. Význam děl je zde velmi sporný, ale zrovna toto podle mne vypadalo jako apokalyptický model města plného výbuchů. Po okrajích místnosti pak byly rozmístěny modely květin, též nejčastěji z drátů, ale tady Kintera přidal i černě obarvený květák. Zmiňované město pokračovalo i do další místnosti a na jeho konci stál Demon of the Growth: spousta koulí nalepených na sebe dávala tušit možnou existenci samotného vánočního stromu vzešlého z přírody...tam kdesi v hlubinách. Zbylá část místnosti se nacházela v lešení, na které jsme mohli vylézt a podívat se na provizorní Kinterův ateliér. Zem tvořily různé části podlah, které autor našel u kontejnerů a zdi též. Na ně pověsil velice zajímavé obrazy, nejčastěji používal pěnu.

Hlavní částí výstavy jsou Nervous Trees. Působilo docela strašidelně, když se exponát před námi začal třást jako by měl epileptický záchvat a za chvíli se tak třásly úplně všechny sochy Nervózních stromů.

Klid ale nenajdete ani u hory z praček, které skoro všechny perou. Bylo to dost děsivé, ale to jsme prý ještě neseděli v místnosti dole - pod křišťálovým lustrem.

A jako poslední Public Juke Box na polystyrenové hoře. Nemyslete si, že když v něm najdete svou oblíbenou písničku, tak ji uslyšíte: můžou vám totiž začít hrát třeba hlasy za ocasy usilovně tahaných koček nebo pravěká hudba.

Na závěr jsme si inspirováni výstavou mohli zkusit sestrojit něco podobného. Nebezpečně často se sice v názvech našich výtvorů objevovalo slovo Mrtvola nebo Vražda, ale měli jsme i model lanovky, model plný napětí nebo vodopád na schodech pod názvem Pád Ikara.

Výstavu jsme si snad užili všichni a určitě nás autor inspiroval, jak využít starý počítač nebo květák a pár drátů.

Emma Pěchoučková, 5.B

Krištof Kintera: Nervous Trees, Galerie Rudolfinum

Tato výstava je velmi atypická. Když jsem se dozvěděl, že uvidíme převážně sochy, nečekal jsem objekty postavené ze součástek počítačů, polystyrenu a montážní pěny. Výtvory z těchto a ještě mnoha jiných materiálů byly fascinující a s každou místností přicházela i jiná atmosféra.

Po prohlédnutí výstavy nás čekal workshop. Odebrali jsme se do menší místnosti v přízemí, vytvořili skupiny, vzali si materiál k tomu předurčený a začali tvořit. I tato část programu byla velmi zábavná.

Mikuláš Brabec, 2.B