Jednoho úterního dopoledne nebo chcete­‑li 7. března, se naše skupina výtvarky z 5. A vydala s paní profesorkou Peterkovou na výstavu, pojmenovanou Příliš mnoho zubů (České a slovenské umění 60. let). Po krátké cestě tramvají a procházce přes Kampu jsme se ocitli v Sovových mlýnech, galerijních prostorách zpřístupněných díky mecenášce Medě Mládkové. Přišli jsme chvilku před otevírací dobou, ale aspoň jsme tak měli čas prohlédnout si některé venkovní exponáty moderního umění. Po vstupu dovnitř jsme odložili kabáty a byli přivítáni průvodkyní, jen o něco málo starší než my, která s námi začala prohlídku. První z děl moderního abstraktního umění, které jsme viděli, byla ta, kterým byl za dob komunismu udělen zákaz vystavování. Měli jsme za úkol hádat, jaký byl ten důvod k tomu, aby právě tato díla byla znepřístupněna veřejnosti. Těch důvodů nebylo mnoho, především šlo o to, že nepodporovala tehdejší režim, svou abstrakcí se přikloňovala ke kultuře kapitalistického západu a nezobrazovala pracující lid, který byl komunisty podporován. I když se nám to může zdát nemožné, opravdu i toto byla v tehdejším režimu dostatečná záminka pro to, aby byla výtvarná díla zakázána. Slyšeli jsme povídání o umělcích, kteří čelili zákazu tvorby a způsobech, jakými se s ním vyrovnávali.

A teď už k samotné výstavě. Skládala se z několika děl, z nichž všechna pocházela ze 60. let 20. století a ve většině z nich se nacházel jakýsi příběh nebo ovlivnění politickou situací v prostředí, kde umělec žil. Některá z nich pro nás byla nepochopitelná, buď proto, že autor žádný hlubší záměr neměl anebo proto, že jsme ho v dílech nenašli. Dozvěděli jsme se, že v této době se rozvíjela forma akčního umění, kdy se uměním začal stávat více proces tvoření obrazu než výsledek samotný.
Na prohlídku výstavy navazoval workshop s názvem RE-Akce, kde jsme se snažili najít odpověď na otázku: Jaký vliv měla politika na umění v šedesátých letech minulého století? Měli jsme za úkol roztřídit popisky s fotkami do kategorií umění, politika a jiné. Často jsme se shodli na tom, že některé umělecké fotografie a popisky stály mezi hranicí toho, co je umění a co politika, a že spolu tyto dvě sféry úzce souvisí.

Poslední částí workshopu bylo vyrobení svého vlastního moderního umění formou plakátu. Někteří z nás to pojali abstraktně, jiní zas reagovali spíše na věci v našem okolí. Některé návrhy na,, happeningy" nebyly ani trochu špatné, naopak překypovaly originalitou a fantazií.

Ke konci jsme dostali rozchod, abychom se mohli ve skupinkách podívat na díla, která nebyla součástí komentované prohlídky. Bylo jich tolik, že jsme je ani nestihli všechny projít. Mnohým z nás jistojistě probleskla hlavou myšlenka, že bychom v Sovových mlýnech rádi strávili delší část dne a prohlídli si všechna díla, která jsme toho úterního dopoledne nestihli. Tak snad příště.

Majda Janoušková, 5. A