Ve čtvrtek třináctého prosince jsme se moc nevyspali. Již v 5.05 ráno jsme měli my, povětšinou němčináři z kvint a sext a k nim pár němčině naprosto nerozumících francouzštinářů, sraz na Hlavním nádraží, abychom o patnáct minut později vyjeli z probouzející se Prahy na dlouhou cestu směr Vídeň.

Buďme upřímní, chvíli to trvalo. Mezitím se někdo dospal, někdo se podvolil svým sluchátkům a někdo klimbal nad knihou. Takto nás žluťoučký RegioJet za 4 hodiny dovezl až do Vídně. Tam jsme se z vlaku vypotáceli a okamžitě nás probral studený rakouský vzduch.

Lístky na metro si lehce ukously z našeho kapesného a za chvíli jsme dojeli až na “vídeňský Karlák”. Odtud nás paní profesorky Špačková a Peterková dovedli až do Galerie Albertina, kde jsme natěšeně vyběhli na výstavu Clauda Moneta. V této části budu mluvit spíš za menšinu (skládající se ze dvou lidí), která skoro nic jiného nestihla, a proto jeho obrazy rozeberu.

Na výstavě nás uvítaly Renoairovy portréty samotného Moneta (Claude Monet, Reading - 1873) a jeho první ženy Camille (Portrait of Madame Monet - 1873). Následovala Monetova díla zaměřující se na “hustle and bustle” z jeho dřívější tvorby. Na obrazech je povětšinou rušná ulice, či nábřeží (např. Boulevard des Capucines - 1873). Následují obrazy, kterými chtěl Monet zaplnit díru na trhu, uvědomil si, že nikde nejsou díla přístavů a lodí, a tak můžeme vidět díla jako Ships under Repair (1873), The Commercial Part of La Havre (1874) nebo Entrance to the Part of Trouville (1870).

Po této sérii následovaly díla osobnější, povětšinou znázorňující členy jeho rodiny, především Camille (The landing Stage 1871, On the Beach of Trouville 1870).

Ke zlomu v Monetově tvorbě došlo poté, co se vrátil ze svého exilu v Londýně a usídlil se v Argenteuil, kde se centrem jeho pozornosti stala řeka (Sailing Boat on the Small Branch of the Seine of Argenteuil 1872). Argenteuil leželo nedaleko Paříže na Seině, obklopené polemi a vinicemi, mosty (The Wooden Bridge 1872) a továrním kouřem (The Banks of the Seine near the Bridge of Argenteuil 1874) a tak se těmto motivům na obrazech Monet nevyhnul. Též ulpěl na své zahradě a vždy si potom přál při stěhování nějakou mít (Camille Monet And the Child in the Garden 1875, Apple Trees 1878).

Po krásném období na předměstí Paříže se musel Monet kvůli dluhům odstěhovat do vesničky Vétheuil. S nimi se tam odstěhovala i žena jeho mecenáše Ernesta Hoschéda, Alice, se svými šesti dětmi. Camille porodila Monetovi druhého syna, ale rok poté na závažnou nemoc skonala. Jeho zimní obrazy zde jsou plné melancholie a smutku nad osobní prohrou a ztrátou milované ženy (Road in Vétheuil in Winter 1879, Vétheuil in the fog 1879), až jarní malby v sobě mají trochu radosti ( Lane in Poppy Field, Ile Saint Martin 1880, View of Vétheuil 1881).

Roku 1880 se Monet vydal na menší cestu po Francii. Stejně jako v Argenteuil a Vétheuil, i zde se zaměřoval hlavně na přírodu, její textury a barvy (By the Sea at Fécamp 1881, Sunset 1883).

Okolo roku 1900 malíř odcestoval do Londýna, kde namaloval sérii obrazů Parlamentu v různých denních dobách (Houses of Parlament, Reflections on the Thames 1900-1905), další sérií bylo například údolí v Creuse zalévané sluncem z různých stran, či jeho snad nejznámější lekníny.

Výstava byla uzavřena malbami japonského mostu, které byly svou abstraktností velmi rozdílné od obrazů, které nás uvítaly. Je zde viditelná pomalá ztráta zraku a prim mají hlavně barvy, většinou nejkontrastnější rudá.

Když jsme z výstavy odešli, hluboce jsme se nadechli čerstvého vzduchu na chodbě a šli jsme dál. Já jsem stihla pouze úvod do maleb gruzínského malíře Nica Pirosmaniho, jehož díla většinou zobrazovala roztomile namalovaná zvířátka. Je mi velmi líto, že jsem ho nestihla projít celého.

Po návštěvě Albertiny jsme měli rozchod a mohli jsme si krásnou Vídeň projít. Mohu teď mluvit jen za pár z nás, ale my jsme hned dvakrát navštívili krásnou gotickou Katedrálu Svatého Štěpána, dále kostel Svatého Karla Boromejského, nebo krásný park Johanna Strausse.

Nakonec jsme se všichni setkali na nádraží a odtud vyrazili zpět do Prahy. Byl to krásný a zajímavý předvánoční výlet.

Emma Pěchoučková, 6.B