Sextánský kurz krajinomalby se odehrál tradičně ve Svatém Janu pod Skalou. Zúčastnily se výtvarkářské poloviny z obou sext včetně několika zájemců z řad hudebkářů pod vedením paní profesorek Angelové a Peterkové.

Pondělní cesta vlakem proběhla v klidu. Z Ráže ke klášteru nám zbývaly necelé dva kilometry, na jejichž konci jsme byli všichni splavení vlivem úmorného vedra. Naštěstí v klášteře bylo příjemně chladno. Rozdělování pokojů dopadlo ke všeobecné spokojenosti a mohli jsme se jít ubytovat.

Začali jsme zostra: ještě před večeří jsme obdrželi dva úkoly. Vydali jsme se do plenéru je splnit a stihli jsme je jen tak tak. V úterý jsme měli mimořádnou příležitost nahlédnout do letního ateliéru Jakuba Špaňhela. Sám autor nás provedl a uvedl do svého díla. Dopoledne jsme si vyhlídli nějaké příjemné stinné zákoutí a věnovali se malbě akvarelem. Po obědě jsme se shromáždili v místním kostele. Správce kláštera nás obohatil obsáhlou přednáškou o konstrukční historii budovy. Z bohatého inventáře kostela sv. Jana Křtitele vyzdvihl dřevěný kříž, který kdysi stával na Karlově mostě na místě dnešního železného a který svou hodnotou „převyšuje součet hodnot všech ostatních předmětů kostela (sv. Jana Křtitele)“. Až se vám někdy naskytne porovnání, posuďte sami. Dále se zmínil o masivním zvonu s historicky prvním českým nápisem. Poté se přesunul k moderní historii. Ač se to neví, Svatý Jan pod Skalou je literárním centrem země. Zakladatel čokolády Orion zde vybudoval lázně, kde působil Antonín Čapek, otec bratří Čapků, kteří zde trávili prázdniny a byli místní krajinou ovlivněni již v raném dětství. Rozjitřený romantik Karel Hynek Mácha zde napsal svou první publikovanou báseň, Svatý Ivan. Kostel sv. Jana Křtitele je propojen s jeskyní sv. Ivana, která na nás vyzývavě čekala po celou dobu přednášky. Světec zde žil údajně od svých dvaceti let celých dvaačtyřicet (podle historických nálezů se dožil maximálně pětapadesáti). Když jsme konečně byli vpuštěni dovnitř, propátrali jsme útroby jeskyně a zase rychle vylezli na povrch, protože uvnitř byla neuvěřitelná zima. Panují spory ohledně toho, jestli je obec pojmenována po sv. Janu Křtiteli (podobně jako místní kostel) nebo po sv. Ivanovi. Poté co nás krátce uvedl do problematiky, rozetnul náš průvodce spor tvrzením, že jména Jan a Ivan byla kdysi, za dávných dob, jedním a týmž.

Ten den jsme akvarely neopustili. Po návštěvě kostela jsme se vydali se skicáři v podpaží na menší výlet, jehož cílem byla scenérie poblíž řeky Berounky. Večer nás ještě čekala příprava na zítřejší, tj. středeční dílo. Nanášeli jsme na čtvrtku různými technikami barvu ve snaze vytvořit věrnou imitaci skalního reliéfu.

Ve středu ráno jsme se jali stoupat na vyhlídku. Nebyla daleko, ale převýšení bylo znát. Na vrcholu pod masivním dřevěným křížem nás neminulo obligátní foto. Túru jsme si prodloužili menší zacházkou, tudíž když jsme se vraceli, slunce opět nemilosrdně pražilo. Dokud jsme měli výhled v čerstvé paměti (nebo někteří v mobilu), chopili jsme se suchého pastelu a obohatili jsme naši čtvrtku z minulého dne o originální ztvárnění skalního masivu. Zbytek odpoledne jsme se pak věnovali šablonám s přírodními motivy a jejich obtiskování kontrastními barvami na předpřipravené čtvrtky. Večer nás čekal land art a jeho následná prezentace. Rozdělili jsme se do skupin a vznikla nezapomenutelná díla vhodně doplňující místní přírodu.

Ve čtvrtek jsme dotahovali své práce či jsme se vydali na druhou obchůzku land artových instalací. Odjížděli jsme po obědě, část cesty jsme absolvovali autobusem, tu podstatnější naštěstí vlakem.  Kolem čtvrté jsme dorazili na Smíchovské nádraží a rozešli jsme se.

Kurz jsme si i přes nesnesitelné vedro užili, experimentovali jsme s technikami, které by si většina z nás pravděpodobně dobrovolně nezvolila a především jsme si (kromě mistrovských děl) odvezli i spousty příjemných vzpomínek. Pokud jste výtvarně nadaní, neváhejte se zúčastnit. Pokud nejste, pojeďte tím spíš - o to bude vaše účast záslužnější.

Přejeme krásný kurz všem budoucím sextám.

Za sexty Zuzana Rosenbaumová, 6. B