Na poslední chvíli výtvarná část 5. A absolvovala nádherný výtvarný workshop k výstavě Mikuláše Medka ve Valdštejnské jízdárně.

Jak moc surrealistický je pohled dolů skrze železnou konstrukci do uzavřeného prostoru připomínajícího primitivní bludiště, kterým proplouvá skupina tvorů ve vývojovém stádiu mezi dětstvím a dospělostí, přes ústa roušky různých barev, v rukách průsvitné útržky papíru, na které pomalými tahy překreslují klikyháky ne nepodobné těm, které visí všude okolo a kladou vizuální poezii na dřevěné podklady...?

Vlastně by zase tolik surrealistický nebyl.

V momentě, kdy zohledníme, že uzavřený prostor je Valdštejnská jízdárna a skupina tvorů se stává z kvinty A. Jako součást workshopu Hluk ticha na výstavě Nahý v trní jsme skládali básně z odstřižků papíru a vytvářeli prostorové obrazy z náhodných předmětů. Naše výtvory nabíraly často dost snový dojem, Ostatně, tak jako většina děl Mikuláše Medka.

Expozice Nahý v trní odráží, jak se jeho raná tvorba z expresionismu a kubismu postupně přelévá v surrealismus, existencialismus, informel. Spolu se svou manželkou Emilou vytvářeli inscenované fotografie a diskutovali o snech.

Častým námětem Medkových obrazů je člověk. Avšak z celkem nevinných postav se postupem času stává expresionistické zobrazení osoby zevnitř, s jejími myšlenkami i úděly. Ale lidská postava není nutností.

Magnetická ryba. Doteď není jasné, jestli byla dříve sepsána báseň nebo nakreslen obraz. Obraz s blankytným nebem na pozadí a s rybou s vykulenýma očima, která zrní jako pokažená televize. Čtverec za ní má strukturu kmene stromu. Do hřbetu se jí zabodává nůž a jediné, co na něm nepůsobí jako z doby kamenné je ostrý železný hrot.

A tak jsme vyšli z galerie a odnášeli jsme si několik papírů a fotek v mobilu. Za dvě hodiny jsme toho stihli celkem dost. A přesvědčili jsme se, že Mikuláš Medek toho stihl taky dost, přestože zemřel ve 48 letech a potýkal se s řadou psychických i fyzických problémů. Bylo dopoledne 7. října, svítilo slunce a park před galerií byl krásný, i přesto, že v oprýskaných fontánkách nebyla voda.

Luisa Marešová, 5. A