Tentokrát jsme začali na Hlavním nádraží ve Flying Tigeru, kde jsme si, i když to vyvolalo trochu hádku,koupili duhové ubrousky. Cesta byla dlouhá, proto kluci vymysleli, že si zahrají online hru na styl tiché pošty. Půlka třídy se nasáčkovala do malého prostoru abychom se mohli koukat. Z nádraží jsme šli kousek pěšky, až jsme dorazili do cíle cesty, kempu Termit.

Tam jsme zjistili, že musíme ještě hodinku počkat, než nám připraví chatky. Proto jsme si dali oběd a seznámili jsme se se sextány Alexem a Martinem. Jakým překvapením pro nás bylo, že kluci šli hrát fotbal. Poněvadž se v kempu nacházel i bazén, my holky jsme si v něm zkrátily čekání. Z vody nás vyhnala až paní profesorka Aldinová, když řekla, ať se jdeme ubytovat, a že za dvacet minut vyrážíme směr Máchovo jezero.

Cesta tam byla dlouhá a vzhledem k ohromnému horku vyčerpávající, ale stála za to! Se sextány jsme se totiž vypravili dál na vodu, kde se nacházela jakási deska s žebříkem. Tohle bych asi pojmenovala jako (nejen) pro mě nejlepší část celého výletu. Asi deset z nás totiž vylezlo na onu plošinu, a začali jsme z ní skákat. Už ani nevím jak, ale nějak se nám rozmohl takový nešvar, shazovat se. Ta atmosféra tam byla hrozně příjemná a taková uvolněná. Jen tak si totiž stojíte, a najednou vás někdo shodí do vody. Nebo ještě líp, jen tak si stojíte, a najednou shodíte někoho vy. Vždy se tak nějak rozpoutala “válka”, kdy když šlo do tuhého, shodili jste i svoje kamarádky:))).

Každopádně jsme se museli vrátit zpět do místa pobytu. Tam jsme hráli všemožné hry od Hutututu až po Rybičky, rybičky!

Když jsem se svých spolužáků ptala, co se jim nejvíce líbilo, většina odpověděla právě zážitek z Mácháče, ovšem jeden z nich mi napsal, že pro něj byla nejsilnější chvíle, když se probudil, a nad ním stál s polštářem v ruce jeho kamarád. Tak kolem desáté večer začala polštářová bitva. I takovéhle chvíle jsou nedílnou součástí těchto výletů.

Další den jsme měli spíš volno, proto šli kluci opět na fotbal, většina holek na výlet, ale ten zbyteček jsme šly hrát přehazovanou. Když nás to přestalo bavit, sedly jsme si k paní profesorce a jen koukaly na kluky.

Potom už jsme vlastně jeli domů, ale moc jsme si ty dva dny užili.

Poděkování bych dnes rozdělila na dvě části:

1. Poděkování za celou třídu patří Ditě Kramářové, paní profesorce Aldinové a taky obrovské díky patří Martinu a Alexovi.
2. Za mě osobně patří poděkování Ditě, paní profesorce, kluci ze sexty jsou frajeři, ale úplně největší díky patří Anežce, Ádě, Viky, Klárce, Fandovi, Kubovi, Lojzovi, Vilíkovi, Honzovi, Mírovi, Vítkovi, Kamče, Ottovi, Matěji, Majdě, Ester, Sofi, Markovi, Amy, Kláře, Filipovi, Vildovi, Mirkovi, Mikimu a Danu za krásné dva dny se super atmosférou. Mám Vás ráda <333!!!

Za 1.A a i sama za sebe

Nela Mitášová