Projekt Železná opona 2.0 probíhající ve dnech 29. 1. až 3. 2. 2023 volně navázal na stejnojmenný projekt, který se konal ve Znojmě roku 2020. Cílem letošního projektu bylo seznámit studenty se střežením hranic a Šumavou jako celkem. Projekt organizovali bratr Kliment Mikulka a Jan Linka. Ubytování nám poskytl kapucínský klášter v Sušici.

Po odpoledním příjezdu do Sušice v neděli, vzájemném seznámení účastníků a výborné večeři zajištěné Bistrem 8 jsme se vydali spát, protože druhý den nám autobus jel již v 6:57. Po cestě autobusem jsme navštívili zaniklou vesnici Hůrka, ve které jsou pohřbeni lidé zabití při pokusu o přechod hranic. O třech z nich jsme si přečetli v protokolárním hlášení pohraniční stráže, že byli zabiti elektrickým ohradníkem s napětím až 6 kV. Dále jsme navštívili ledovcové jezero Laka, po kterém se někteří navzdory zákazu plavání prošli. V nehostinném počasí zimní Šumavy jsme došli k osadě Gsenget vysídlené kvůli výstavbě hraničního plotu. Následně jsme se vrátili do kláštera, kde jsme si večer promítali komunistický snímek Král Šumavy (1959), který byl po umělecké stránce vynikající, přestože propagandisticky lhal o hraničním převaděči Josefu Hasilovi, známém jako Král Šumavy.

V úterý 31. 1. jsme autobusem vyrazili do Annína, kde jsme navštívili sklářské muzeum, jehož majitel pan Baron nám kromě historie sklářské výroby na Šumavě sdělil i několik životních mouder. Prohlédli jsme si také uměleckou brusírnu, kde se jsme se dozvěděli, jak brousit sklo a kam sklárna dodává své výrobky. Odcházejíce uzřeli jsme kohoutí kříž. Tento symbol Šumavy zobrazuje kromě těla Kristova i nástroje použité k jeho umučení a kohouta, který připomíná zapření Petrovo. Poté následoval necelých deset kilometrů dlouhý pochod do Sušice podél řeky Otavy. V Sušici nám rozchod umožnil samostatnou prohlídku města. V podvečer přišlo studium jak české, tak německé šumavské literatury.

Za brzkého rána jsme vyrazili na bus, který nás dopravil do sněhem přikryté obce Srní. Z tohoto místa se naše výprava odebrala na zlatokopeckou stezku poměrně prudce stoupající od Turnerovy chaty. Společnost nám dělaly i nepříjemné povětrnostní podmínky, padal hustý sníh a ostrý vítr na otevřených prostranstvích nás řezal do promrzlých tváří. Naše túra byla obohacena o pád stromu, jenž se svalil hned za našimi zády. Po vyjití na vrstevnici lemovanou asfaltovou silnicí, dospěla naše skupina k nepříjemnému zjištění – turistická cesta byla příliš zapadaná sněhovou pokrývkou, abychom ji mohli projít. I rozhodli jsme se dorazit do cílové destinace po asfaltce, což se nám podařilo. Po vydatném odpočinku jsme se navečeřeli v nedalekém hostinci, kde někteří z nás okusili lahodný místní nápoj, Šumavěnku.

Ve čtvrtek jsme si na závěr zabalili, vyslechli přednášku o příručkách pro pohraničníky a po obědě odjeli vlakovými spoji domů do Prahy. Všichni jsme se vrátili nejen s kilometry v nohách, ale i s bohatými znalostmi o Železné oponě a Šumavě samotné.

Fotky z akce k prohlédnutí zde.