V rámci středověkého semináře jsme se v úterý 11. března vydali na prohlídka Staroměstské mostecké věže, postavené na východní břehu Vltavy na křižovnickém náměstí.

Základní kámen věže byl položen roku 1357, za vlády císaře a českého krále Karla IV a bylo dostavěna v 80. letech 14. století. Stojí na Křižovnickém náměstí, kde sídlí rytířský špitální řád křižovníků s červenou hvězdou, jediný řád založený v Českých zemích. Staroměstská věž se původně nacházela na východním konci tehdy ještě stavěného Karlova mostu a přímo nad řekou, dnes ale kvůli zástavbě stojí mimo řeku.

Na věži se podílelo hned několik stavitelů: gotičtí stavitelé Mistr Otto a Petr Parléř a v 19. století vedl rekonstrukci Josef Mocker.

Věž sloužila jako brána k mostu a taky jako triumfální oblouk. Měla tedy obrannou i reprezentativní funkci. Vedla skrz ni totiž tzv. královská cesta, kterou chodili králové před svou korunovaci. Když král projel touto bránou, otevřel se mu dechberoucí pohled na Pražský hrad s katedrálou.

Samotná věž má úchvatný vzhled. Na straně obrácené k městu můžeme spatřit mnoho soch a reliéfů. Pro celou stěnu platí: čím je něco výš, tím je to lepší. Celé stěně na vrcholu vévodí sochy sv. Vojtěcha (či Prokopa) a sv. Zikmunda. Pod nimi je umístěna trojice soch – sv. Vít, po jeho pravici císař Karel IV. a po Vítově levici Karlův syn král Václav IV. Tyto sochy stojí na šesti nestvůrných, démonických tvářích. Mezi nimi je dívčí tvář, která vychází z listový – zjevný odkaz na antickou báji o Dafné, která se raději proměnila v strom, než by se vzdala Apollonovi. V spodní partii v nárožích věže jsou pak znázorněny dva hříšné výjevy, na nichž muž obtěžuje ženu. Za zmínku také stojí vyobrazení ledňáčka v točenici – symbol Václava IV.

My jsme se jako skupina nejprve zastavili před zmíněnou věžní zdí a obdivovali se jí. Poté jsme šli dovnitř a po mnoha schodech a krátké, zato vzrušené debatě o ceně vstupného jsme dorazili do první místnosti. Pro její celkovou prázdnotu jsme se ale moc dlouho nezdrželi a šli dál. Když jsme dorazili na vrchol, překvapila nás socha podivného člověka zvaného Věžník. Zajímavé je, že se dodnes pořádně neví, proč tam tato socha byla umístěn a koho znázorňuje. Více než tento úkaz nás ale zaujal přenádherný výhled na Prahu, který jsme měli z ochozu.

Poté, co jsme si ukázali některé známé stavby a něco si o nich řekli, jsme si už jen udělali společnou fotku a byli ponecháni vlastnímu osudu.

Jáchym Benda