U nás ve škole máme kousek ANTIKY.

Kde?! Ptali jsme se studentů latiny kvarty A a kvarty B. Jedná se jídelnu křesťanského domu mládeže, kterou využívá také naše škola. Viz níže oficiální řešení soutěže, ačkoli uvedená vítězná vavřínem ověnčená odpověď přináší i jiné řešení:

Vítězná, vavřínem ověnčená odpověď
(Jan Němec, IV. B):

Mezi jednu z antických věcí, které lze ve škole najít, bych zařadil přímo naši školu. Ne školu jako budovu samotnou, ale jako institut, který nám přináší tolik potřebné vzdělání a poznání věcí, které nás zajímají a které v životě jakkoli upotřebíme. Právě vzdělanost byla klíčem k tomu, abych přiřadil školu k antickým věcem. K antice se totiž pojí pojem antické vzdělanosti. To také potvrzuje počet řeckých vzdělanců, filosofů, básníků a řečníků (Homér, Hésiodos, Aischylos, Sofoklés, Eurípidés) a římských (Titus Plautus, Lucius Annaeus Seneca...). Titus Livius, jehož Dějiny slouží jako zdroj informací o dějinách římského dávnověku, Titus Lucretius Carus: O přírodě, má dva významy. Jednak jako pramen poznání důležité kapitoly antické filosofie a jednak je skutečnou umělecky hodnotnou básní. Publius Vergilius Maro: Aeneis - je unikátní nejen svým obsahem (10 000 veršů), ale i pro svou uměleckou úroveň. Dostal se do celého latinsky mluvícího světa. Už podle shora uvedených děl nelze pochybovat o římské a řecké vzdělanosti.


Oficiální řešení soutěže:
Jídelna křesťanského domu mládeže

Jedná se o prostor, do něhož se bezprostředně vstupuje pěkným římským obloukem podpíraným dvěma sloupy s umně provedenými hlavicemi v korintském slohu.
Korintská hlavice je verzí hlavice iónské a pozná se podle výzdoby akanthových listů. Jiné dva pravé sloupy, nenápadné pod bílou přemalbou, jsou přímo naproti vstupnímu oblouku po stranách zrcadla.
Ve štucích po obvodu zdí je jinak dochováno 12 korintských naznačených sloupových hlavic, jakýsi náznak sloupové síně, podpírající strop.
Na vstupním oblouku lze pozorovat reliéfní výzdobu s rostlinným ornamentem, která je typicky římská.
Na samotném oblouku je pak štuková vousatá hlava Dionýsa, jako patrona hostiny, která se zde koná. Dionýsos zde není římský Bakchus, ale jeho podoba je ušlechtilá a uměřená.
Jinou pozoruhodností prostoru jsou odkryté fresky. Z dochovaných fresek se bohužel nedá přesně stanovit, jaký děj měly jako celek i s těmi nedochovanými znázorňovat, ale je možné, že se jednalo o epifanie některých bohů, mezi kterými jsou vždy střídavě znázorněni amorové (3 dochované fresky), předchůdci barokních andělíčků, s květy a holubicemi. Někteří amorové mají motýlí křídla.
Navrhujeme, aby 3 zbylé fresky s figurálními motivy byly vyloženy takto: první figurální freska od vstupního oblouku vlevo z hlediska přicházejícího jako Poseidón s kýmsi a mořem, ačkoli netřímá trojzubec, ale jakési žezlo či hůl. Freska uprostřed mezi okny jako kentaur s trubkou, jakýmisi dudy a kýmsi, asi nějakou bohyní. Zcela jednoznačná je potom nejlépe dochovaná freska nad zrcadlem, představující Afrodítu vynořující se z vod, tedy Afrodítu Anadyomené, s mušlí a zajímavě vyvedenou rybou.
Jako celek je výzdoba vyhotovena v novorenesančním stylu.